Red Bull vykazuje v případu diskvalifikace Ricciarda velkou míru odvahy. Je to ale skutečně pro dobro věci?
Krátce po Velké ceně Austrálie byl případ pilota Red Bullu Daniela Ricciarda jasný. Po úžasné sportovní události, při které byl domácí pilot při svém debutu pro tým čtyřnásobných mistrů světa oslavován na stupních vítězů, došlo k jeho diskvalifikaci.
Red Bull se odvolal. A ačkoli jeho obhajoba vypadala zprvu zoufale, s odstupem času se z toho klube extrémně zajímavý případ.
Úvod je jasný: Letos (mimo jiné) nesmí auta v žádném okamžiku závodu překročit okamžitou spotřebu 100 kilogramů paliva za hodinu. Je to obdobné, jako byste vy ve vašem osobním autě nikdy (hlavně při rozjezdu) nesměli překročit okamžitou spotřebu například 10 litrů na 100 kilometrů. (Zaveďte toto pravidlo Pražanům od semaforu k semaforu, a máte malou národní vzpouru.)
Důvody zavedení takového pravidla nejsou teď důležité. O těchto důvodech se můžeme ‚zhádat‘ jinde ;). Důležité nyní je, že dodržování tohoto pravidla je nutné nějak kontrolovat.
Děje se tak pomocí senzorů. Tyto senzory dodává britská společnost Gill Sensors, která je autorizovaným dodavatelem ze strany FIA. Senzory si týmy kupují a samy instalují.
Tyto senzory se, ostatně jako každý jiný senzor, vyznačují určitou tolerancí. Tolerance těch současných dosahuje 0,5 %.
A právě zmiňované senzory během Velké ceny Austrálie na několika autech vykázaly překročení maximální okamžité spotřeby 100 kg za hodinu. Ředitelství závodu má tato data okamžitě k dispozici, a tak na jeho pokyn musely týmy nastavení aut uzpůsobit. Red Bull tak v případě Daniela Ricciarda neučinil. Řekl totiž, že senzory vykazují chybné údaje.
To se může stát. A FIA na to pamatuje. Má k dispozici záložní řešení. Toto záložní řešení se vyznačuje jinou metodikou výpočtu, které je více pod kontrolou samotného týmu.
Jenomže tým k této záložní metodě může sáhnout pouze na pokyn FIA, pokud FIA sama uzná, že primární senzor nefunguje správně.
Tento důležitý text není obsahem Sportovních a Technických pravidel. Je obsahem technického nařízení, komunikovaného 1. března 2014 všem týmům pod identifikačním číslem 016-14. Rozdíl mezi Sportovními či Technickými pravidly a technickým nařízením je obdobný, jako mezi zákonem a vyhláškou.
Red Bull bez jakýchkoli pochybností ignoroval nařízení vyhlášky, tedy technického nařízení. Jenomže toto technické nařízení má u svého textu uvedeno jedno kriticky důležité prohlášení: It has „no regulatory value“. Jinými slovy: nemá nic z hodnoty, kterou mají samotná pravidla.
Co je horší: Red Bull může u pondělního odvolacího soudu prokázat, že se porušení limitu okamžité spotřeby 100 kg paliva za hodinu fakticky neporušil.
A právě kombinace této skutečnosti, a faktu, že žádná pravidla nepřikazují Red Bullu při využití záložních měřicích metod žádat schválení FIA (jak FIA skrze stanovisko „no regulatory value“ sama potvrzuje), se ukazuje jako klíčová.
I kdyby Red Bull opravdu pravidla fakticky neporušil (senzor – nesenzor), nejedná se o problém skutečného provinění, ale opět nesmyslné interpretace právního výkladu. Navíc v situaci, kdy ostatní týmy na pokyn FIA upravily nastavení svých aut. Tyto týmy samy mohly mít nastavení svých aut v pořádku. Poslechly a ztratily na výkonu. I když nemusely.
Oříšek je v tom, že má-li Red Bull pravdu, snadno pravdu mohly mít i jiné týmy. Ale v duchu pravidel „ubraly“, a proti Red Bullu ztratily. Sám Red Bull říká, že by Ricciardo jinak do cíle dojel pátý, a ne druhý.
I kdyby tedy Red Bull odvolací řízení vyhrál, není samo o sobě fér jej vrátit na druhé místo. Protože vyhraje-li Red Bull, pak nárok na ‚výhru‘ mají i ostatní týmy, které na pokyn FIA upravily momentální spotřebu směrem dolů. A s touto jejich výhrou by nebyl Red Bull druhý.
Že je to jejich chyba, když nebyly tyto týmy tak ‚statečné‘ jako Red Bull? Možná. Ale pak už to není o sportovním výkonu, ale o tom, jak velká je naše odvaha, nebo drzost, chcete-li, točit se na slovíčkách.
Senzor v podobě fotbalového či hokejového rozhodčího se také vyznačuje jistou mírou nespolehlivosti. Je to nakonec jen člověk. A ignoruje snad někdo jejich rozhodnutí?
Ne.
Je nutné mít jednotnou referenční hladinu. A žádná referenční hladina není 100% spolehlivá. To už je pro svět typické.
Ale posuzovat stejnou věc vůči rozličným referenčním platformám je cesta do pekel.
Ale já nejsem členem Odvolacího soudu FIA. A také proto jim jejich úlohu ani trochu nezávidím!
