GP Kanady: Co ve výsledcích nebylo

Již v kvalifikaci bylo zřejmé, že okruhu v Montrealu je prakticky domácí tratí pro Lewise Hamiltona. Ve Švýcarsku žijící Brit, jehož nejvíce uctíte karibskou kuchyní, to ostatně dokumentoval i faktem, že si při svém třetím startu na ostrově Notre Dame, vybojoval třetí pole position. Letos to bylo sice jeho první, ale celkově už 18. A to ho v historických tabulkách katapultovalo na úroveň dvou světových šampionů (Fernanda Alonsa a Maria Andrettiho) a Francouze Reného Arnouxe.

Kvalifikace přinesla zatím nejlepší startovní postavení pro Vitantonia Liuzziho (dosud nejlépe sedmý v GP Itálie 2009). Pro Nica Rosberga byla naopak nejhorší kvalifikací od loňské italské GP, pro Kamuie Kobayashiho jeho nejhorší kvalifikací vůbec a vzpomínat rád na tu kanadskou nebude ani Michael Schumacher. Jemu přinesla nejhorší startovní postavení od GP Monaka 2006, v níž díky známému „zaparkování“ v zatáčce La Rascasse startoval až z posledního – tedy dvaadvacátého – místa. A nejhorší kvalifikace v historii svých týmů prožily v Montrealu stáje Sauber (průměr 17,5 !) a Mercedes.

Závod samotný se stal 65. podnikem F1 pro Kubicu, 60. GP pro Hamiltona a Sutila, 25. GP pro Buemiho a 10 Velkou cenou Kobayshiho. Ovšem svá malá jubilea v něm mohli slavit i jiní: byl kupříkladu 20. GP pro vozy Mercedes, 450. Velkou cenou pro pohonné jednotky Renault či australské piloty a 270. závodem F1 pro monoposty Renault.

To, že se kanadská bitva stala kořistí Hamiltona, znamenalo mimo jiné i jeho druhé po sobě jdoucí vítězství od roku 2008. A samozřejmě 13. v kariéře, díky němuž v dlouhodobých statistikách dohnal dvojnásobného mistra světa Alberta Ascariho a letos v DTM závodícího Davida Coutharda. A protože na druhém místě do cíle dorazil jeho kolega Jenson Button, stáj McLaren zaznamenala letos už třetí double (v historii 47.). A tenhle výsledek, znamenající 540. pódium pro britské piloty a 444. pódiové umístění pro jezdce McLarenu, byl svým způsobem unikátní: poprvé od GP USA 1991 bylo totiž pódium složeno výhradně z jezdců, kteří již disponují titulem mistra světa.

Do statistik se cpal i Buemi
Nejrychlejší kolo závodu patřilo tentokrát vůbec poprvé Robertu Kubicovi (a samozřejmě Polsku), jenž se tak stal 120. GP pilotem, který se může něčím podobným pochlubit. A do statistik zasáhl i rád a dobře lyžující Švýcar Sébastien Buemi. Nejenže se v Kanadě stal sedmý letošním pilotem, který se objevil v čele závodu, ale v historii F1 i 160., jemuž se to v některém ze závodů šampionátu alespoň na jedno kolo podařilo. V tomto směru se stal i druhým nejmladším (po Sebastienu Vettelovi) a od Regazzoniho (britská GP 1979) zároveň i prvním Švýcarem. Buemi u montrealského kasína navíc v letošní sezoně pobral i nejvíc bodů, které pro něho – díky novému bodování – zároveň znamenají i největší zisk bodů v jediném závodě.

Připomenout bychom si ale měli, že závod v sousedství řeky Svatého Vavřince (Button si v ní před závodem v rámci tréninku na londýnský triatlon v neoprenu zaplaval 1,5 km a náramně si to pochvaloval), přinesl už třetí po sobě jdoucí nejrychlejší kolo pro motory Renault, nejhorší umístění Vitalije Petrova a díky penalizaci i pro Felipe Massu (pro toho dokonce nejhorší od GP Maďarska 2008). Pro tohoto Brazilce to zároveň bylo letos poprvé, co nedosáhl na bod (v závodech, ve kterých startoval, to byl jeho první podnik bez bodů od GP Bahrajnu 2009). Ovšem do dějin vstoupil i jeho krajan Rubens Barrichello: jako první pilot v historii šampionátu totiž v MS absolvoval 15 tisíc kol (po Kanadě jich má odjetých 15 010). Kanadská GP byla navíc i desátým po sobě jdoucím podnikem MS, v němž Mark Webber dokázal bodovat a motorům Ferrari pro změnu zásluhou Alonsa přinesla v dosavadních závodech mistrovství světa i 200. třetí místo.

A závod v Montrealu se podepsal i na další zajímavosti: poprvé od roku 2008 se totiž v čele šampionátu objevilo hned pět různých jezdců (Alonso, Massa, Button, Webber a Hamilton)...