Lotus 99 Honda V6 Turbo

Autor: Dušan Mládek, Tábor

Tým Lotus prodělal před sezonou 1987 několik zásadních změn. Tou nejviditelnější bylo nahrazení tradičního sponzora John Player Special v legendárních černozlatých barvách novým žlutooranžovým zbarvením sponzora Camel. Druhou změnou byl motor. Po sezoně 1986 se Lotus rozloučil s velmi výkonným, ale málo spolehlivým motorem Renault Turbo a vedení týmu podepsalo spolupráci s Hondou. Koncem roku 1985 se Hondě podařilo vyřešit problémy se spolehlivostí svého motoru v šasi Williams a v následujícím roku patřil motor Honda k tomu nejlepšímu, co se na startovním roštu nacházelo a nebýt bratrovražedného boje jezdců Williamsu, jistě by jezdecký titul putoval právě k nim. Lotus si před sezonou právem dělal nárok na jezdecký titul, zvlášť, když jeden vůz pilotoval Ayrton Senna. Do druhého vozu dosadila Honda japonského jezdce Satora Nakadžimu. Pokud si chtěl Lotus udržet Ayrtona Sennu, byla to poslední šance. Naděje vkládané do nového vozu se měly brzy ukázat jako plané. Nyní se podíváme na vývoj, kterým vůz prošel během roku.

Na první pohled se Lotus 99 Honda nelišil od předešlého typu 98 T Renault, ale nejvíce práce bylo odvedeno v zádi monopostu, kam musel být zakomponován nový motor. Záď měla tvar lahve od Coca Coly aby proudící vzduch mohl nerušeně obtékat monopost. V bočnicích vykukovala dvojice nasávání vzduchu k turbodmychadlům. Nejviditelnější změny byly prováděny na předním a zadním přítlačném křídle. V provedení, v jakém byl vůz představen, vydržel pouze tři úvodní závody a to Grand Prix Brazílie, San Marina na okruhu v Imole a ve Spa v Belgii. Po vzoru konkurence přivezl Lotus do Monaka nové svislé plochy předního křídla.

Tvar zadního přítlačného křídla zůstal ještě stejný, měnilo se samozřejmě nastavení přítlaku pro daný typ okruhu. Nesmíme opomenout, že Lotus se stal v roce 1987 průkopníkem v systému aktivního zavěšení. Toto aktivní, elektronikou řízené hydraulické pérování mělo premiéru hned v úvodním podniku v Brazílii. Systém byl mnoho let zkoušený v seriově vyráběných vozech této značky. Zařízení udržuje neustále vůz nad vozovkou, takže nedochází na nerovném povrchu ke styku podlahy vozu s povrchem tratě a tím zlepšuje jízdní vlastnosti vozu. V této době byla většina vozů nastavena na co nejnižší výšku vozu nad vozovkou a charakteristickým znakem byly gejzíry jisker, které za monoposty vylétávaly po styku s nerovným povrchem. Tento systém pomohl Sennovi ke dvěma vítězstvím v sezoně na městkých tratích v Monaku a Detroitu. Tato vítězství se stala až do dneška posledními triumfy značky Lotus ve formuli 1. Zda se ještě dočkáme dalšího vítězství, na to si budeme muset počkat...

Svislé plochy byly protaženy až k zadnímu difuzoru a usměrňovaly proud vzduchu na zádi vozu. V této době už ale Lotus vše směřoval k Velké ceně Maďarska, kde představil kompletní aerodynamické úpravy, které měly pomoci v boji o titul mistra světa především proti vozům Williamsu, které se během sezony ukázaly jako těžko překonatelné. Vůz představený na Hungaroringu byl o 50 milimetrů nižší, měl nové bočnice, které se k zádi vozu nezvedaly jako u staršího typu, a velmi nezvyklá byla „boule“ na krytu motoru, která vznikla snahou o co nejnižší tvar karoserie. Snížením karoserie musel být před jezdce  přidán větrný štítek a také nasávání vzduchu k turbodmychadlům bylo posunuto vpřed. Celý vůz byl optimalizován pro co nejnižší aerodynamický odpor, ale vítězství se už nedočkal. Nejblíže mu byl při Grand Prix Itálie v Monze, kde Ayrton Senna poměrně suverénně vedl, ale při předjíždění Ghinzaniho Ligieru o celé kolo došlo v Parabolice k nedorozumění: Senna se dostal z tratě a než se stačil vrátit zpátky, tak se dostal do čela Nelson Piquet s williamsem a závod vyhrál. Senna dojel na druhém místě se ztrátou necelých dvou vteřin.

Po nasazení úprav, které se ale nepromítly do označení vozu ,např B-verze, dosáhl Lotus pouze tří druhých, dvou pátých a jednoho sedmého místa. Ze druhého místa v Austrálii na městkém okruhu v Adelaide byl Ayrton Senna disvalifikován za nedovoleně velké vstupy vzduchu k brzdám. V celkovém hodnocení mistrovství světa jezdců skončil Senna na třetím místě, ale to už měl podepsanou smlouvu s Mclarenem a budoucnost měla ukázat, že nejbližší roky budou patřit právě tomuto spojení.

Legenda „Senna-Mclaren“ právě začala vznikat, bohužel osud Lotusu nabral přesně opačný směr a pomalými kroky směřoval až ke svému konci ve formuli 1 v roce 1994.

Podaří se znovuvzkříšené značce Lotus navázat na zašlou slávu? Držme palce, aby se jim to podařilo.

Tímto článkem jsem chtěl ukázat, že vývoj vozu během sezony se odehrával i před mnoha roky. Vozy F1 tenkrát, stejně jako dnes, nebyly osazovány různými křidélky a ploškami a přesto měly svůj půvab a krásu. Nebyly zdeformovány odporným dlouhým předním křídlem a vysokým úzkým křídlem jako dnes. Tyto dva metry široké vozy považuji dodnes za nejvíce sexy monoposty formule 1.

Za redakci publikoval: