Malajsie završuje tucet

Že ale od té doby dokázala utéct spousta času, připomíná fakt, že letos už se na něm pojede GP Malajsie podvanácté. Od své GP premiéry v roce 1999, tato neuvěřitelně široká (místy až 23 metrů!), ale trochu sterilně působící trať s nádherným zázemím, zažila už sedm vítězů na monopostech pěti různých značek. Její průběh však - zásluhou hrozby tropických lijáků - bývá mnohdy pro startovní pole jakousi sázkou do loterie. Ty totiž dokáží snadno v několika minutách doslova otevřít nebe a udělat z průběhu závodu naprosto neodhadnutelnou záležitost.

Okruh s 15 zatáčkami (deset vpravo a pět vlevo) je dlouhý 5 543 m a má dvě téměř souběžné rovinky. Na konci té cílové také jezdci také dosahují i nejvyšší rychlost. Loni právě tam také při závodě naměřili Sutilovi 306,8 km/h. Po ní na piloty čekají dvě na dvojku se jezdící zatáčky, v nichž se jezdí kolem 75 km/h a které jsou nejpomalejšími místy tratě. Všechny tyto partie se dají perfektně shlédnout z prostorů hlavní tribuny, v níž je zapuštěna i klidová zóna s obchůdky. V Selangoru ležící okruh s velkou přilnavostí je je velmi rychlý. Z 65 procent se dá ostatně projet pod plným plynem a díky několika poměrně dlouhým rovinkám je relativně náročný i na brzdy.

Během kola na něm jezdci musí řadit zhruba 54krát a během té doby vycucnou jejich motory z palivových nádrží 2,39 kg benzinu. Těžko odhadnout, jak se na této trati, na níž loni Buttonovi (Brawn GP) patřilo jak vítězství, tak pole position i nejrychlejší kolo, budou odvíjet zastávky. Předpoklady jsou ale následující: při jediné zastávce by měli jezdci přijet ke svým mechanikům v intervalu 27. až 33. kola, v případě dvou mezi 16. až 25. a pak mezi 35. až 41. A kdyby snad v závodě na 56 kol (310,408 km) jezdci zvolili zastávky tři, pak by se zřejmě konaly mezi koly 14 a 19, 25 až 30 a 38 a 43. A co GP Malajsie říkají statistiky všech dosavadních 11 ročníků?

Ty hovoří naprosto jednoznačně o tom, že na tomhle okruhu dosud prakticky bezkonkurenčně vládlo společenství Michael Schumacher a Ferrari. Sedminásobnému mistru světa tady totiž patřily tři výhry, pět pole position a stejný počet pódiových umístění, 48 mistrovských bodů, přičemž 815 km na něm strávil ve vedení. Jen v případě nejrychlejších kol se musí o prvenství dělit: s Kolumbijcem Juanem Pablem Montoyou a dvojnásobným finským mistrem světa Mikou Häkkinenem (všichni zajeli dvě).

Mezi vozy vládnou v Malajsii podobným způsobem ty, které se narodily v Maranellu. Těm tam totiž dosud patří nejvíc výher (pět a vedle Schumachera vyhráli pro Ferrari i Kimi Räikkönen a Eddie Irvine), pole position (sedm), pódiová umístění (11), mistrovských bodů (105) a také nejvyšší počet kilometrů na vedoucí pozici (1480). Pouze v počtu nejrychleji zajetých kol má navrch McLaren (čtyři), a Ferrari se v této statistice dokonce musí s vozy Williams dělit o druhé místo (dvě). Co se pohonných jednotek týče, tak v Malajsii nemá nikdo na ty, jež na svět přicházejí v severní Itálii. Naopak ze startovních čísel už jich v Malajsii dokázalo vyhrát sedm (v prvních pěti letech dokonce pokaždé jiné), ale nejvíc výher si přesto nakonec odvezli jezdci s číslem šampiona. Tedy s jedničkou (čtyři). A že by to letos překvapivý australský vítěz Button umocnil? Nebo se naopak o výhru pokusí jeho kolega Hamilton, který ještě v tomhle závodě nikdy nevyhrál a na pódium dokázal vystoupit jen při své zdejší premiéře v roce 2007, kdy byl druhý za Alonsem?