Opět pod knížecí skálu

Pětiletou absenci měla na svědomí nejen hromadná havárie hned v prvním kole GP Monaka 1950 (po ní z Tabákové zatáčky neodjelo devět z 19 startujících vozů), ale především  tehdejší technická neschopnost zajistit v případě nehody na úzké trati průjezdnost. V roce 1952 se při náhradním závodě cestovních vozů v Monte Carlu dokonce zabil Luigi Fagioli, ale GP závod se přesto v roce 1955 na francouzskou Riviéru vrátil. A přestože v něm hned napoprvé se svou Lancií pro změnu spadl do moře Alberto Ascari a o 12 let později prakticky na stejném místě smrtelně havaroval Lorenzo Bandini, už nikdy ze závodního kalendáře nezmizel. Naopak, stal se jeho ozdobou a událostí sezony.

Letos už se proto na tomto městském okruhu (při své premiéře v F1 byl dlouhý 3 180 m a jel se stokrát), sjedou GP vozy k závodu MS posedmapadesáté. Za tu dobu už okruh samozřejmě prošel čtyřmi významnějšími modifikacemi. Takže dnešní trať je dlouhá 3 340 metrů, má 19 zatáček (tucet pravých a sedm levých) a její nejrychlejší místo najdeme na konci rovinky za tunelem, kde se rychlost vozů blíží hodnotě 300 km/h. Nejpomalejšími úseky jsou naopak zatáčky Loews a přímo pod okny tiskového střediska ležící Rascasse, v nichž se jezdí na dvojku, rychlostí kolem 60 km/h. Dvaačtyřicet procent tohoto okruhu, uzavřeného v síti 32 km svodidel, je možné projet s akcelerátorem na podlaze, přičemž nejdelší takto projetý úsek je dlouhý zhruba osm sekund. Na této relativně krátké trati, na které se pneumatiky příliš neopotřebovávají a na níž už šest let  drží rekord na kolo průměrem 161,528 km/h Michael Schumacher, se během okruhu řadí přibližně 54krát a palivová nádrž se za tu dobu stane chudší o 1,6 litru benzinu.

Vládcem je Senna
Loni v uličkách Monte Carla slavil vítězství i pole position Jenson Button, který tam také bydlí. Nejrychlejší kolo však  patřilo jinému z pilotů, jenž má v tomhle mondénním městě apartmá – Felipe Massovi. Úřadujícím králem monacké GP je ovšem už řadu let jiný z Brazilců: Ayrton Senna. Trojnásobný mistr světa totiž v Monte Carlu zvítězil šestkrát a teprve za ním najdeme v počtu výher Grahama Hilla či Michaela Schumachera (5). Senna, který se zabil už před 16 lety, získal ve středomořském knížecí dodnes i nejvíc pole position (pět, za ním jsou se čtyřmi Fangio, Clark, Prost a Stewart), stejně jako pódiových umístění (osm). Co se bodů týče, tam už se před něho stačil dostat další z těch, kteří v Monte Carlu alespoň pár let bydleli - Michael Schumacher (71).

Němci v Monaku zároveň patří i dosud největší počet nejrychleji zajetých kol (5) i kilometrů, ve kterých závod vedl (1 459, což je jen o 55 km víc, než Senna). Z konstruktérů bylo Ferrari v Monaku nejúspěšnější jen v počtu nejrychlejších kol (16), zisku pódiových pozic (46) a také bodů (319,5). Všechny ostatní „knížecí“ statistiky však patří McLarenu. Stáj z Wokingu tam totiž zatím vyhrála nejvíc závodů (15), získala nejvíc pole position (11) a její vozy byly také nejdéle k vidění v čele tamních závodů (3 004 km). Co se pohonných jednotek týče, tak z těch byly zatím v Monte Carlu nejúspěšnější motory Ford Cosworth: 13krát participovaly v různých vozech na vítězství, na 345 získaných bodech a také na 3 025 km i na vedení závodů.

Z hlediska statistiky ovšem hlavní otázka před monackou GP zní naprosto jasně: dokáže už Schumacher dohnat Sennu v počtu pódiových umístění či dokonce výher?