Slavné týmy F1: Benetton

Prodavač svetrů

Životní příběh Luciana Benettona a jeho sourozenců je velmi dojemný. Narodil se 13. května 1935 v severoitalském Trevisu jako nejstarší ze čtyř dětí. Když mu bylo teprve deset let, jeho otec zemřel. Rodina se nacházela v obtížné finanční situaci a tak musel malý Luciano ve svých čtrnácti letech opustit školu a začít pracovat v místním oděvním skladu. Později si přivydělával prodejem svetrů, které pletla jeho sestra Giuliana. V roce 1965 založili všichni čtyři rodinnou firmu Benetton Group, jež se zabývala výrobou módního oblečení, které bylo charakteristické svými pastelově světlými barvami. Firma se velice rychle rozrůstala a brzy expandovala do celého světa.

Luciano Benetton však toužil po tom, aby povědomí o jeho značce bylo ještě větší, a tak se v roce 1983 rozhodl vstoupit do formule 1. Nejdříve coby sponzor týmu Tyrrell, od kterého pro následující sezonu přešel k Alfě Romeo a poté k Tolemanu. Nicméně, Benetton chtěl mít tým, který bude moci sám řídit. Na konci roku 1985 se tedy rozhodl odkoupit stáj Toleman a přejmenoval ji na Benetton.

První krůčky

Monoposty byly poháněny turbomotory od BMW a hned v prvním závodě ročníku 1986 - Velké ceně Brazílie - dokázal Gerhard Berger vybojovat jeden bod za šesté místo v cíli. Rakušan se blýskl ještě třetí příčkou v San Marinu, pak ale následovala série devíti závodů bez bodu. Berger si ale vše vynahradil ve Velké ceně Mexika, kterou opanoval a zařídil tak Benettonu první vítězství ve formuli 1. V následující sezoně odešel Rakušan k Ferrari a nahradil jej Thierry Boutsen, zatímco pohonné jednotky od BMW byly vyměněny za ty od Fordu. V tomto roce sice ani jeden z dvojice vesele zbarvených vozů cílem jako první neprojel, přesto si však stáj polepšila na konečné páté místo v Poháru konstruktérů za celkových osmadvacet bodů. Výrazný posun vpřed zaznamenal Benetton v sezoně 1988. Thierry Boutsen si připsal pět pódiových umístění, Alessandro Nannini přidal další dvě. Výsledkem bylo dohromady devětatřicet bodů a třetí pozice mezi konstruktéry za McLarenem a Ferrari.

Briatoreho pevná ruka

V přestávce mezi sezonami se rozhodl majitel týmu k organizačním změnám. Novým obchodním ředitelem se stal Flavio Briatore, který pro Luciana Benettona dlouhá léta pracoval coby šéf slavné módní značky na americkém trhu. Ihned po nástupu do funkce začal Briatore úřadovat a přizpůsobovat si tým k obrazu svému. Vyhazov dostal Johny Herbert, kterého šéf stáje Peter Collins angažoval pro rok 1989. Nedlouho po něm se pakoval i samotný Collins. Svoji čtvrtou sezonu v královně motorsportu zakončila stáj Benetton symbolicky na čtvrtém místě. Alessandro Nannini stihl ještě v samém závěru přidat vítězství na Suzuce po diskvalifikaci Ayrtona Senny a druhé místo v Austrálii. Pro nový ročník přišel k týmu Nelson Piquet. I přesto, že měl Brazilec již nejlepší léta své kariéry za sebou, opanoval závody v Japonsku a Austrálii. K tomu doplnil dvě pódiová umístění, což s dalšími třemi, která vybojoval Nannini, zajistilo Benettonu třetí příčku.

Faktor jménem Schumacher

Rok 1991 byl pro Benetton zlomovým. Ve Velké ceně Belgie debutoval u týmu Jordan mladíček jménem Michael Schumacher, který svým kvalifikačním výkonem mnohé překvapil. Briatore okamžitě spatřil v německém jezdci obrovský potenciál a rozhodl se jej angažovat místo Roberta Morena. Tentýž rok se Benettonu podařilo do svého technického oddělení získat ještě Rosse Brawna a také navrátilce Pata Symondse s Rorym Byrnem. Sezonu stáj završila na čtvrtém místě s jedním vítězstvím na kontě zásluhou Piqueta. Rok poté nahradil brazilského pilota Martin Brundle. Jedničkou týmu se stal Schumacher. I přesto, že Němec vyhrál v Belgii a přidal několik dalších umístění na stupních vítězů, sezoně jasně kralovaly williamsy. V obdobném duchu se nesl i ročník následující. Benetton posbíral dvaasedmdesát bodů, což stačilo na konečnou třetí příčku.

Zlaté časy

Do sezony 1994 vstoupil tým z Enstone v čele se Schumacherem ve velkém stylu. Němec vyhrál první tři velké ceny a poté, co Ayrton Senna v květnu tragicky zahynul v Imole, neměl Schumacher konkurenci. Benetton byl však podezírán z používání nelegálního elektronického zařízení. Nicméně, Mezinárodní automobilové federaci se to nepodařilo prokázat a stáj toto nařčení přestála. Jenže Benetton se dopustil dalšího skandálu. Zjistilo se, že tým používá během zastávek v boxech upravené tankovací zařízení, které umožňuje rychlejší průtok paliva. Na to málem doplatil Jos Verstappen, jehož vůz vzplál během pitstopu v Německu. Benetton byl následně obviněn a hrozilo mu vyloučení ze šampionátu. Nakonec z toho ale sešlo. Po diskvalifikacích ve Velké Británii a Belgii musel Schumacher vynechat závody v Itálii a Portugalsku. Boj o mistra světa se tím pádem velmi zdramatizoval. Sezona vyvrcholila v Austrálii. Mezi Schumacherem a Hillem, byl rozdíl jednoho bodu. V pětatřicátém kole došlo k památné kolizi mezi oběma jezdci, kvůli které museli Němec i Brit odstoupit. Mistrem světa se poprvé stal Schumacher. V Poháru konstruktérů však Benetton obsadil až druhou pozici, když ztratil na Williams v konečném zúčtování patnáct bodů.

Po osmi letech se stáj uchýlila k výměně agregátu. Nyní poháněla modrobílé monoposty pohonná jednotka od Renaultu. Zpočátku se zdálo, že sezona 1995 by mohla být stejně vyrovnaná jako ta předcházející. Díky výborné formě vozů Benettonu ale nakonec Schumacher ročník s přehledem ovládl a společně s týmovým kolegou zajistili stáji první a zároveň také jediný mistrovský titul mezi konstruktéry.

Ústup ze slávy a změna majitele

Když pak Michael Schumacher odešel k Ferrari a Johny Herbert k Sauberu, do týmu se vrátil Gerhard Berger, kterého doplnil Jean Alesi. Nevedli si špatně, avšak na vítězství nedosáhli. Osmašedesát bodů stačilo Benettonu na třetí místo. Na konci roku odešli za Schumacherem Ross Brawn a Rory Byrne. Berger opanoval v ročníku 1997 klání na Hockenheimu, to však bylo poslední vítězství, kterého se tým ve své historii dočkal. Rakušan po sezoně ve formuli 1 skončil a Alesi zamířil do Sauberu, zatímco Briatoreho nahradil ve vedení David Richards. Ten ale u kormidla nevydržel dlouho. Odešel ještě před koncem ročníku 1998 a jeho místo zaujal Lucianůn syn Rocco. V letech 1999 a 2000 následoval výrazný výkonnostní propad. Dvojice Fisichella - Wurz na své předchůdce již navázala. Na začátku roku 2000 se ke kormidlu vrátil Flavio Briatore, když rodina Benettonů prodala svůj tým automobilce Renault. V sezoně 2001 jezdila stáj ještě pod starým jménem a v Poháru konstruktérů obsadila sedmé místo. Před novým ročníkem se z Benettonu stal Renault.

Uzavřela se tak šestnáctiletá kapitola týmu, jehož majitel původně do formule 1 vstupoval se záměrem propagovat svoji módní značku, a současně také týmu, ve kterém se zrodil nejúspěšnější jezdec celé historie tohoto sportu.