Sportovní medicína: Tělo pilota formule 1

Piloti formule 1 jsou vrcholoví sportovci stejně jako špičkoví fotbalisté, hokejisté nebo tenisté. Kdybyste požádali běžného laika, aby vám řekl, kdo z tohoto výčtu sportovců může být nejméně fyzicky připraven, jeho odpovědí by pravděpodobně byl právě závodník, který oproti ostatním jen sedí a točí volantem. Omyl. Právě v jeho profesi totiž hraje připravenost tu největší roli. Jediný chybný pohyb ho totiž může stát život. Na připravenost těla jezdců se proto ve formuli 1 klade obrovský důraz.

SRDCE

V klidovém stavu mají lidé tepovou frekvenci od šedesáti do devadesáti tepů za minutu, s přibývající tělesnou aktivitou pak počet úderů srdce roste přímo úměrně. Například Jenson Button, mistr světa z roku 2009, mívá klidovou tepovou frekvenci 58 úderů za minutu, během dvouhodinového závodu se však činnost jeho srdce zvýší asi trojnásobně. Pilotovo srdce dosahuje nejvyšší aktivity ve chvíli, kdy těsně před startem závodu svítí na semaforu všechna červená světla. To se jeho tepová frekvence prudce zvýší až na téměř 200 úderů za minutu.

Jak je však možné, že se činnost srdce jezdce, který se na startu ani nepohne, pohybuje okolo stejných hodnot jako činnost srdce vrcholového běžce, jenž právě doběhl maraton?

Atletovo tělo má při běhu mnohem větší spotřebu kyslíku než v běžném klidovém stavu. Jeho srdce tedy musí zvýšit svou aktivitu, aby krev dokázala všem orgánům (především mozku) dodávat potřebné množství kyslíku. 

Tělo pilota F1 je při závodu zatěžováno spíše psychicky než fyzicky. Při startu je jezdec ve velmi stresové situaci, při níž se musí ohromně koncentrovat. Dřeň nadledvinek (párová endokrinní žláza uložená u ledvin) vylučuje v takovém případě velké množství adrenalinu. Hormonu, který zvyšuje rychlost a sílu stahu srdečního svalu.

Extrémní zátěž, jíž jsou jezdci během celého závodu vystaveni, rozhodně nemá na jejich těla blahodárné účinky. Právě naopak. Pro netrénovaného člověka by formulový závod mohl znamenat v lepším případě kolaps, v tom horším pak selhání srdce a následně smrt. Závodníci tedy musí denně trénovat nejen kvůli posílení svalů, nýbrž i kvůli tomu, aby si jejich srdce na takovou aktivitu zvyklo. Oblíbenými činnostmi jezdců F1 proto bývají hlavně cyklistika, jogging nebo plavání, při nichž dochází k dlouhodobějšímu rovnoměrnému zatížení organismu.

To, že jsou piloti opravdu ve špičkové kondici, dokazují i jejich „mimoformulové“ zájmy. Jenson Button se pravidelně účastní triatlonu, Mark Webber každoročně organizuje soutěž Tasmánská výzva, kde se sportovci utkávají v extrémních sportech, piloti Caterhamu Jarno Trulli a Heikki Kovalainen se zase společně účastní maratónu v New Yorku.

PSYCHIKA

Dokonce i ten nejlépe fyzicky připravený závodník by ale nedokázal vyhrávat, kdyby nebyl dokonale připraven také po stránce psychické.

S piloty proto neustále pracuje psycholog, jenž se snaží vyškolit i ostatní zaměstnance týmu, kteří jsou s jezdcem v přímém kontaktu a mohou tak ovlivňovat jeho psychickou pohodu. Během závodu se snaží boxová zídka komunikovat s pilotem podle přesně stanovených pravidel, jež jsou samozřejmě pro každého jezdce vysoce individuální. Jedno špatně zvolené slovo může na plně soustředěného pilota během závodu zapůsobit jako rána kamenem. Naopak každé povzbuzení od závodních inženýrů v jezdcích vzbuzuje naději a snahu vybičovat své tělo k ještě větším výkonům.

Na terapeutických sezeních si jezdci spolu s psychologem cvičí speciální dýchací techniky, při nichž mají své tělo zklidnit, učí se vytěsňovat z mysli své soupeře, fanoušky a média. Před každou GP společně tráví chvíle nad mapou okruhu, kdy jezdec dostane za úkol představit si, že právě zajel nejrychlejší kolo. Při kvalifikaci pak jezdec lépe zvládá své pocity euforie, neboť už je několikrát předtím zažil při terapii.

Nemalou zásluhu na jezdcově psychickém stavu samozřejmě mají i jeho rodina, přátelé a stoprocentní podpora týmu.

 V sobotu 25. února se v pokračování tohoto článku dočtete například o účincích přetížení na tělo jezdce nebo o způsobu posilování jednotlivých částí těla.